PERNÝ DEN....!!!...aneb zubatá story...

Moudráky ???...hodně lidí říká, že jsou na dvě věci:

"Na nic ...a na "ho..o"....ehmmm...hihih.

Mnooo, těm kecům o inteligenci není radno věřit.

I když, po vytržení jednoho z těch "chytráků"...se mi přece jen zdá, že došlo ke snížení IQ

o nějaký ten stupeň...snad jen přechodně...hihih.

Kterýpak janek by jinak (pár dní po té) poměrně svižně brázdil republiku na burácející mašině

s partou stejně bláznivých lidiček s takhle bolavou hubou...vítr fičí ze všech stran pod helmu,

já obalenou tvář v kukle, šátku a ještě si přidržuju náhradní šátek dlaní, by mi tam nefučelo.

Objednaná k zubaři jsem od března...termín červen...vydržím to vůbec?

Dnes ráno cca v 5 hod. se ten hajzl (zub) rozhodl, že to do června už fakt nedám...

Moudrák....chytrej?...prej...hmmm. Kdyby to tak opravdu bylo, tak nedělá takový podrazy.

Už jen za to, že ho nosím v hubě pěknou řádku let...a jak vzorně se starám !

Tak volám do ordinace, škemrám celá bolavá...prej na čekačku...několik hodin.

Hmmm... to nedám, kolega v terenu a zavřít firmu na celé dopoledne nemůžu.

Intuice sestřičce nedá...a nakonec povídá: v 9. hod. naklusat ! Slávááá!!!

...do 9 vydržím...mnohem snadněji než do června.

ÁÁÁ   mažu tedy do ordinace, krásný slunečný den...to musí dopadnout dobře, jak jinak

- my optimisté už to tak máme... hihih.

Už mě bolí celá pusa, hlava, ucho i oko, bolest mi roluje punčocháče

...za chvilku mi snad slezou i krásné červené nehtíky...fůůjky.

Čekám...čekám...a už jdu na plac.

Paní doktorka s hubiskem od ucha k uchu mě vítá, příjemná, hodná ... jako vždy.

Prohlíží, zkoumá...a navrhuje složitou a bolavou léčbu...zachrání ho...nechci ho přece dát!

Nejlepší by bylo ex...ale já chci zachovati plnou sestavu...co teď?

Ona přece jen navrhuje radikální řez...tedy spíše trh...vidět to nebude, je to ten úplně

poslední v řadě. Po zralé úvaze (a několika probděných nocí) souhlasím...nerada...blééé.

Tak injekce a jdeme se (já a ON) rozloučit do čekárny...dojemná chvíle.

Doktorka šikulka...škub trh a ten "hloupej" moudrák to má za sebou.

Hmmm...ani obrázek mi nedala...a vůbec jsem nebrečela...

Paní doktorka, vidíc můj smutek, dala mi "nebožtíka" do pytlíčku.

Je to přece jen můj první ex...nemyslím mléčný, na to už jsem přece jen veliká.

Mažu domů tedy o něco lehčí...hihih.

Proč se jen u dveří z domu zubařky tlačí tolik lidí?...a samá ženská?

...že by zde prodávali trenky Brada Pitta za poloviční cenu?...

To zrovna ne, ale leje, že není vidět...na silnici bubliny...z chodníčku rybník.

Já v lodičkách, punčoškách a šatečkách bez rukávu...deštník a sako v autě.

Vždy zaparkuju těsně před ordinací...ale dneska, dneska, napotvoru, až za druhým blokem.

Dvě spolubojovnice důchodového věku jsou tam busem...nabízím, že je hodím na ten bus

...když ovšem se mnou "doplavou" k mému autu. Souhlasí...poslední pokyny, že míříme k

černému "teréňáku"  značky Ford...vyrážíme tedy plnou parou vpřed. 

Nevím úplně přesně, co je jejich "revírem", ale jejich tempo je opravdu vražedné!...hihih. 

Mají šílený styl, jsem tam kraulem o mnoho svých délek dříve. 

Za běhu odemykám auto, usedám...a ...a ženy nikde...Kde se jen loudají?

Hmmm...proč jen si nevzaly dnes k zubaři nafukovací rukávky? Jo, pořád říkám, že štěstí přeje 

připraveným.

Provazy vody tečou do auta...zavírám a pouštím stěrače a rozhlížím se...

Jéjku, milé námořnice sice čekají u černého tereňáku, ale vybraly si "gazika" od BMW.

Chápu jejich dobrý vkus, ale tady jsou trochu vedle...o pár metrů....a taky o pár stovek tisíc.

Troubím, popojíždím, otvírám znovu dveře a naloďuji durch promočenou posádku.

Návrhářům Fordu v duchu děkuji za praktickou volbu kožených sedaček a vyrážíme společně k nejbližší

zastávce. Autobus právě zastavil...pouštím blinkry a hodný řidič čeká, 

až se mé spolubojovnice nalodí. Loučíme se vřele...já na ně šišlám, protože necítím

polovinu své huby. Ony šišlají též, jejich "sestava" je už  značně prořídlá, asi docházejí pravidelně.

Na pracoviště dorazím totálně durch, rychle do suchého, fénuju vlasy...a již zvoní

klient.  Zvoní, zvoní....zvoní dlouho... hmmm...rychle načechrám ještě vlhký vlas a

už pádím za obchodem.

Jaká klika, že používám svoji oblíbenou kosmetiku Mary Kay.

Její výjímečnost je v tom, že můj make-up je i po silném lijáku netknutý....je to držááák !

... žádná rozpatlaná zombie se nekoná. 

Kvalitní lehoučký pudřík v mžiku zakryje spolehlivě můj zeleno-bílý bolestí zkřivený obličej. 

A tak, při pohledu na mě, není ohrožena klientova psychika...ani "růžová" budoucnost naší firmy.

Šišlám již o něco méně, avšak plánovaný úsměv od ucha k uchu se přes všechnu snahu mění

v zoufalý škleb...klient zírá...vysvětluji...chápe...a dává snové dýško...no jo, jsem přece chudinka.

Během dne, už tak zkoušená,  huba přichází k sobě...a bolí...a bolí, mrcha. Zkouším se napít,

polovina tekutiny teče na moji blůzku...dám to tedy raději brčkem.

Za půl dne už rtíky i jazyk poslouchají, tak popadnu na chodbě petku s vodou a dychtivě hltám

...konečně...to byla ale žízeň! Co ale ta podivná chuť, štiplá na jazyku?...polykám

první lok, ale další se snažím vyplivnout...cosi mi drhne v hrdélku....nějaké granule?

Jéjku, právě jsem vypila týden namočené hnojivo na kytky...co teď???

Znovu mi tuhne úsměv...dnes již po několikáté...přiotrávím se?...umřu?...nebo jen po...u?

Rodina se řeže smíchy, manžel v pase zlomenej...já pro jistotu beru tabletku

živočišného uhlí...a o půlnoci uléhám. Tentokrát  jsem dala pusu na dobrou noc,

nejen celé rodině, nýbrž i naší kočce Báře

...co když se ráno neprobudím...hmmm.