CHOPPERSTART č.60 - Podzimáček

CHOPPERSTART č.60 - Podzimáček

Hmmm...a je to tady...přelom října a listopadu, jedno z mých nejméně oblíbených ročních

 období.

Holé stromy s opadaným listím, pošmurné dny, chladné a zamlžené počasí, 

melancholická podzimní nálada. Do toho "výživné" pracovní nasazení, období veletrhů,

boj o nové pracovní kontrakty, takže pěkný fofr, korunovaný absolutním spánkovým

deficitem...vyčerpávající období.  Takhle to bývalo vždy...blééé.

Ale letos...letos je to úplně jinak. Příroda se asi zbláznila...ale krásně!

Navzdory vysokému datu v kalendáři, počasí je příjemné, sluníčko usměvavé...

a ta barevná nálada! 

Ani ten nejdokonalejší malíř nedokáže na své paletě vykouzlit to, co sama příroda.

Kýčovitě modrá obloha, teploty okolo 20 st., venku to hýří neskutečnými barvami

...od pronikavě žluté, sytě okrové, přes oranžovou, po temně rudou ...a celé to úchvatné

spektrum barev uzavírá tajemná bordo.

Po 300% pracovním nasazení se po týdnu vracíme v 16,30 konečně domů. Čeká nás snad

klidnější víkend, odpočinek a taky vyřídit věci, na něž nebyl přes ten bláznivý týden čas. Jaký

by to však byl relax bez  té naší milované korpulentní dámy (Hondy VTX), která dokáže

člověku vždy spolehlivě vypucovat nabobtnalou  makovici  a dodat energii a skvělou náladu. 

Určitě si vyjedeme.....a bude to paráda! Otázka zní, zda sami.

To ne, bez pár stejně jankovatých přátel by to nebylo ono. I přes HADovu poznámku, že

dlouhý víkend, volby, dušičkové období...lidičky asi budou mít už jiný program, se stejně

během 5 minutek rozhodneme dát akci veřejně.

Šoupneme tedy "Podzimáček" na Motorkáře a už zase uháníme na další jednání.

Když se ve 20 hod. vracíme, HAD se mě ve dveřích ptá: "Myslíš, že se už někdo přihlásil

... a kolik?"

Zouvám lodičky, odhazuji kufřík a jen tak plácnu, že "sedm statečných". Pobavený HAD

mi hlásí od PC, že vskutku rovných 7 kousků. Jasně, co by ne. Když můžu předpovídat počasí,

proč ne i tohle.

Během večera 9 přihlášených, někteří s batůžkem...bezva!. HAD tedy přemýšlí, kam vyrazit,

já zkouším přesně ve 23.59 hod. poslat mailíka do Gaudeamu...že přijedeme jen tak na

rychlou kávičku.

Netuším, zda to tam stihne někdo přečíst, tak raději hlásíme všem, že sváču s sebou.

Ještě vyřídit pár pracovních mailů a v 1 hod. po půlnoci padáme do postele.

Budík nebudík, z bezvědomí se dostáváme  ráno v 8,45...skvěle vychrupkaní...do růžova.

Výborná snídanička na vidličku, snažíme se neprskat na PC a tablet, HAD dolaďuje trasu,

já chystám sváču, pravý motorkářský čajík a volební lístky...a celí natěšení se drápeme na mašinu.

Nálada mužstva je super, sluníčkové počasí úchvatné. Těšíme se jako malí.

Cestou ještě splnit naši občanskou povinnost. Mávám po cestě obálkami s volebními lístky,

kolemjedoucí lidé v autobuse se smějí a mávají též. Jakási baba si významně ťuká na čelo,                                                                 koncem října na mašině, vychechtaní...zbláznili se ??? 

... taky ji zdravím, mám přece vychování...

U Indiána už čekají přátelé na svých strojích...báječná atmosfera ...vítání, klábosení, kouřová,

tankování.

Mnozí, po našem upozornění, předvádějí své chutné svačinky...chválím, chválím, třebas mi

dají kousnout...

Čas odjezdu 10,30 nadešel, počkáme ještě chvíli...a po pár minutkách se objevuje naše

pražská odnož...MacHoodovi. 

Další bouřlivé vítání, líbačka a ujištění, že v mlze, která by se dala krájet, v šílené kombinaci

s kloboukovými plechovkáři a "dušičkama", se fakt až tak letět nedalo.

Což potvrdili i někteří další, kterým hustá mlha smáčela plexi i "kůži".

Hlavní je, že všichni dorazli OK.

Odměnou za jejich chrabrost jim byla vymetená obloha s hřejivým slunkem nad hlavou po

celý zbytek dne.

Takže Jiříkovo rychlé cigárko (zasloužené po 100 kiláčkách v té "Baskervilské" mlze)...

nasedáme a 18 natěšených motorkářů vyráží směr Svratka, Stradouň, Žďárské vrchy.

Počásko je jako malované, užíváme si to.

V Dašicích nás nemine neplánovaná enduro vložka...chichi...že by už pravidlo?

Během jízdy se s HADem domluvíme, že zastávka na Pokloně (u Střemošic).

Je tam úžasný výhled do krajiny, budou tam jistě ty nejkrásnější barvy ...a taky nezbytná 

čůrací zastávka.

Zastavujeme, opouštíme své stroje

...ženy vpravo, muži vlevo...

Svlíkačka, ty kšandy jsou hrůza, když má jeden na spěch. Motobaby se naskládají  hezky

kolem malebného památníčku ... a za chvilku bude zase dobře.

Ufff...vyskakuju,  že mě něco šimrá, salva smíchu. Zatímco si motobaba č. 1 pěkně jako

kočka si vyšlapává "svůj" prostor, motobaba č. 2  ječí: "Holkýýý, mě něco taky šimrá, jééé,

ale až v nose." To už řveme smíchy všechny... a mě okamžitě napadá, že to tedy musí být

stéblo jako násada od lopaty...chachááá.

Korunu tomu dává opět motobaba č. 1, která, jako správná ženská dělá minimálně dvě

věci najednou, čůrá a kouří 

...ano, dobře využítý čas. 

Když má hotovo a hodlá se postavit, ujedou ji nožky po kluzkém listí, a říti se k zemi hlavou

dolů, kopýtka hore...a s hořícím cigárem v ústech ryje v hlíně. To už máme dojem, že

budeme muset ještě jednou všechny.

Vřískáme na celé kolo, až se mužská část osazenstva vlevo starostlivě otáčí, zda ten náš

"nálet" místní památníček vůbec přežije. Samozřejmě, kdopak je slyšet asi nejvíce???

No, jo nooo, jsem zvyklá dělat všechno pořádně, tedy i smích se stejným nasazením.

Pomalu se tedy zase zklidníme, důstojně upravíme

Pár foteček a pohledů do té pohádkově zbarvené krajiny a už sedáme na mašiny a mažeme

dál.

A je tady zastávka na kávičku v Gaudeámu...trošku při vjezdu zaburácíme a už vybíhají

a bouřlivé přivítání.

Vcházíme do známé hospůdky, kde nás paní majitelka dobře dostává... nachystaných

několik druhů horkých polévek, čerstvě napečené domácí koláčky a bábovky jsou ještě

teplé...děkujeme za příjemné překvápko.

Můj půlnoční mailík si přečetli ráno v 9 hod....a okamžitě začali jednat -  to tedy pomyslný

klobouk dolů !

Viděl jsi, Míro, mám tady "konkurenci"...? Cha cha, kam se na mě hrabe s počasím !!!

Setrvali jsme o něco déle v naši oblíbené hospůdce, kde mají motorkáře rádi.

Jako vždy přátelská a "přítulná" atmosfera...tuli tuli.

 "Na pohlaví nezáleží, hlavně, že se máme rádi!"

Já ještě dala řeč s paní vedoucí ohledně akce budoucí, hezky jsme se

rozloučili a pokračovali v cestě.

Vyrážíme směr Sněžné, kde odbočujeme a po krásné silnici pokračujeme směr Žďár

nad Sázavou. 

Cesta je krásně členitá - střídáme lesní úseky s nádhernými panoramaty Vysočiny.

Zde si řidiči rozhodně přišli na své a batůžky se náramně pokochaly malebnou  krajinou.

Nezbytná zastávka ve Žďáru  za účelem natankovat ...a někteří i vytankovat.

Zde si "profesionální"  fotograf rovná svá maličká záda...celou jízdu jsem přetočená

minimálně o 220 stupňů, ve snaze urvat co nejlepší úlovek.

I náš "kapitán" si zde na chvilku natáhl svá obrovská křídla...

...no,není na tom světě krásně!!!

A máš to, brachu, spočítané....další trofej do sbírky ...a všechny je mám vycpané doma

na půdě (ve Vršovicích...)

Jirko, tenhle ještě žije...řekla bych...jak tak dosedám, tep má má čím dál rychlejší!!!

a pokračujeme...

Přes Sázavu jsme vlítli do Přibyslavi, kde jsme byli již očekávání ve věhlasné cukrárničce.

Naše burácející stroje dobře rozčísly poklidné přibyslavské náměstíčko a opět jsme byli

středem milé pozornosti mistních obyvatel.

Kávička, dortíky...

a někteří i "cuc na kládě v čokoládě"

...ááá, Pepíno tu ulovil i čísi  "věneček".....óóóch, jak sladké pokušení !!!

Přes Chotěboř, Horní Bradlo, Nasavrky ... rovnýma kolama do Slatiňan...a krásná příroda 

nás svými hřejivými barvami  v záři zapadajícího slunce  znovu a znovu dostává.

Pozdní obídek v Bonetu,  pokecáníčko...

...dojemná rozlučka....

a super vyluftovaní a plni energie...se všichni rozjíždíme domů.

Byl to krásný den!!!