ALPY 2014...Den 1.

Letošní sestava motonadšenců vyšla fakt na jedničku!

- HAD, DARONKA, duo PETRaIVA.69, Tapírovci a Standa s Verčou.

Vyrazíme v pátek ráno, sraz všech účastníků alpské výpravy tradičně

v 9,00 hod. v Humpolci u Doupěte.

Zhruba týden před odjezdem se Standa dozvěděl, že je v práci u armády

vzhledem ke své šarži nepostradatelný, o dovče si může nechat zdát. 

Co naděláš?...se slzou v oku nás zbylo nás tedy ŠEST !

Stando a Verčo, budete nám chybět.

Rozhodli jsme se opravdu na poslední chvíli, že opět dáme 450 km na Dachstein,

kde přenocujeme těsně pod vrcholky a druhý den dalších 450 km až k italským

hranicím do Obertilliachu.

Přesto, že mi potvrdili v Hausalpine 4x dvoulůžák, pár dní před odjezdem mi

sdělili, že chyba někde " v potrubí" a mají už jen 2x čtyřlůžák.

Tak jsem si vydobila, že to bereme, ale budeme platit jen 6 lůžek.

Vtipně jsme předběžně rozdělili celou posádku na chrápající a ty klidnější.

U nás s HADem klasika - ve čtvrtek (před odjezdem) pracovní den jako

"vymalovaný"...blééé. HAD brzy z rána vyrazil odvézt hotové zakázky těm,

kteří by 8 dní bez naší firmy rozhodně zkrachovali.

Útoky klientů nebraly konce (dorazili i ti, kteří si vzpomenou 2x za rok

...co kdyby náhodou?.)

Už poněkolikáté mě napadlo, že párkrát do roka vyhlásím, že se chystáme 

na dovolenou, zakázky se jen pohrnou ...to budou kšefty !

Když jsem "v nejlepším", obklopená dorážejícími klienty ze všech stran,

dorazí neočekávaně zahraniční dodavatel...připraven u kávičky probírat novinky

z oblasti brusiva.

To už se mi rolujou punčošky a začínám koktat v obou jazycích...blééé.

HAD se vrací kolem 16 hod., oba dobře "jetí" , hladoví... a doma nám nikdo,

ale opravdu nikdo neuvařil.

Mažu z pracoviště k plotně...fofrem připravuju masíčko a přílohu...hodinka

u plotny opravdu "zvesela" ubíhá. Ve stoje to do sebe naházím a přemístím se opět do

práce dodělat vše, co těch 8 dní nepočká.

Domů se vracím po 20. hod...a začíná další super "tanec"...řízečky, jídlo

na cestu, snáším věci na kupičky, květiny z celého bytu shromáždit na jedno

místo do přízemí, případně ven (pokaždé se nestačím divit, co jich máme).

Dále euříky, doklady, dálniční známky. Dále pak papíry na motorku, papíry

od ubytování, papíry od cestovního pojištění, papíry  na hlavu (OP)

a určitě  i papíry na záchod...cesta bude dlouhá.

HADovi natekly prstíky u nohy, bolí celé chodidlo, bere si prášek a ve 22 hod.

v bezvědomí padá do pelechu.

Jdou na mě mrákoty, odjedeme vůbec? Zdárně vše připravím a ve 2,30 padám do

pelechu konečně i já...ufff!

Za 3,30 minut zařinčí budík v mobilu...chci ho rozšlapat...vrrr!

Ještě, že se tak těším !...a taky ta pořizovací cena...hmmm.

HAD zdárně napěchuje mnou připravené hromádky na mašinu a vyrážíme.

Cestou tradičně házím ještě faktury odběratelům, bude tak šance na nějaký ten

přírůstek na kontě ...čeká nás platba DPH.

Cestou nezastavujeme, máme zpoždění...mažeme si to 160 km/hod.,

mašinka si prozpěvuje, paráda ! 

Zpočátku vnímám vůni mateřídoušky a rozkvetlých líp...nádhera.

Později se vůně nějak mění...připomíná spíše veřejné záchodky

(právě totiž projíždíme kolem Věže)

...mnooo... a taky asi se trošku bojím, půlečky stažené v křeči...jééé...

kdo ví, co je toho odéru pravou příčinou?

Na místo činu dorážíme jen  s 10 minutovým zpožděním,

PETRaIVA dorazili raději v předstihu a už nás netrpělivě vyhlížejí

Příjemné přivítání, klábos, první dojmy a již přiburácí Tapír69 se svým batůžkem.

Pár foteček a natěšeně vyrážíme vstříc nevšedním zážitkům !

Cesta ubíhá parádně, krásné počásko, jedna zastávka....

řízeček, pití a šupky ...v Nové Bytřici překračujeme hranice s Rakouskem.

Tam jízdu trošku zklidníme, pokuty by nás zruinovaly...blééé.

Cestou hladovím, požívám tedy banána za jízdy...a omylem si

narvu banán do sluneční clony u helmy...hihih. Takový dobře

rozpatlaný banánek, to je panečku teprve UV faktor !

Sice toho moc nevidím, ale zato jsem večer jediná, koho nebolí

oči z prudkého slunce.

 A již začínají hezké kopečky a po chvíli platíme 5 éček výjezd k vrcholkům

Dachsteinu, kde máme ubytování s PP.

Vítám se se známou recepční, pamatuje si nás holka dobře, je to příjemné.

Méně příjemná je však informace o menu. S rozzářenýma očima nám radostně

oznamuje, že večeřet budeme ŘÍZEK...blééé...pomóóóc!...

...jedli jsme je celý den.

Tak fofrem sprcha a táhneme se bez většího nadšení do jídelny.

Zde nás ovšem čeká milé překvapení...druhá volba je výborná pečená krkovička!

Po chutné véče vyrážíme s Ivou prozkoumat terén, který připomíná

tak trošku "minové pole"...samý kravinec. Kam až ta kráva těžkotonážní

dokáže vylézt je až s podivem. Samy jsme měly s Ivou v těch kopcích namále

....hmmm...nutno si přiznat, že nejsme zrovna mistryně ve šplhu. Dosud jsme to 

k životu nepotřebovaly. 

A co se toho svižného skotu týká, vždy tam bývaly samé bílé (tzv. mléčné "Milky"),

ovšem letos vítaná změna ...objevili jsme jednu černou (nový druh - "Milka" hořká).

Později dáváme klábos a pívečko, kolem 23 hod. někdo přinese velice lákavá

opečená žebírka na medu, křen, měkoučký chlebík...paráda !!!

Rozhodně už víme, kde budeme spát příští rok !

Krátce po půlnoci se naše posádka ubírá do svých "kajut".

Chrápající (řidiči) do jedné a jejich drahé polovičky zabírají druhý pokojík.

S Tapírkou Markétou klábosíme do 1,30...Ivča spokojeně odfukuje, plna dojmů

...o čempak  se jí asi zdá?

Já usínám s hlavou jako buben...z jedné strany chrupká hlasitě Ivanka

a z druhé, přes zeď její Péťa (jako nastartovaná Tatra ufff!)

Musím se chechtat, je to super muzika...usínám téměř ihned,

čerstvý horský vzduch a správné cestovatelské nadšení dělá své.